Zase v trapu

Silnice číslo 16, neboli Yellowhead hwy se táhne Kanadou od západního pobřeží daleko na východ. Po obsolvování Cassiar hwy mi to připadalo jako úžasná civilizace. Každý den jedno nebo dvě městečka, kolem cesty farmy a mnohem větší provoz. Zajímavostí bylo, jak se ke každé vesnici snaží přidat nějakou zajímavost a napíšou to hned při vjezdu do obce. Např. Houston – zde žije výherkyně z Olympijády v Pekingu ta a ta. Vanderhoof – geografické centrum Britské Kolumbie, Burns Lake – zde se narodil mistr Karate 2007 ten a ten. A tak podobně. Proto mě trochu zarazilo, že u největšího města na mé cestě po Anchorage (prozatím) – Prince George – žádná zajímavost není. Už vím proč. Ono tam totiž nic není..

Tedy, je tam malá galerie, muzeum a knihovna a univerzita. Taky pěkný park. Ale člověk by čekal, že město, které má přes 80 000 obyvatel bude mít nějaké centrum. Takovou tu část, kde se dá jen tak bloumat mezi obchůdky, sem tam nějaká restaurace, prostě flákací turistickou část. Jenže ono nic. A přitom se to tak pěkně jmenuje.. Už na Cassiar jsem se těšil, jak si v PG dám dva dny volna. Tak jsem tam dojel, zaplatil 3 noci na hotelu a pak toto.  Šel jsem se projít do „centra“ a tam jen finanční instituce, nějakej sekáč, asi 3 restaurace, autoopravny (v centru!) a to bylo v podstatě všechno. Jak jsem tomu pořád nějak nemohl uvěřit, tak jsem šel na turistické informace a zeptal se na to. Taková mladá holka moc nechápala co vlastně chci. Nakonec jsme se dostali k tomu, že pokud chci nakupovat, tak tam a tam je obchodní centrum a jestli nechci nakupovat, tak se dá projít v parku kolem univerzity. A pokud mě zajímají muzea, tak za městem je muzeum vlaků. Tečka. Tak jsem to tak nějak prošel, vyčistil a promazal kolo a po 40 dnech se oholil. A pak dva dny jen baštil, koukal na telku, povídal si s rodinou po skypu  a válel se. No, na druhou stranu tomu říkám odpočinkové dny. Tak proč ne, že.
A tak jsem celkem rád po těch dvou dnech vyrazil po šestnáctce dál na východ. Ty z vás, kteří se koukli na mapu, by to mohlo trochu zarazit. Z PG totiž vede velká silnice i na jih. A já mám jet na jih. Ovšem na východ od PG jsou jedny z nejznámějších Kanadských národních parků. A tak přece jen neprojedu kolem. Teda kolem, ona je to na kole zajížďka asi na týden..

Zatímco před PG jsem jel 4 dny převážně mezi obdělávanými poli (takže se dost špatně hledalo místo na spaní), na východ od PG už se jede hodně lesy. Cesta stále klesá a stoupá jako na houpačce. Výhledy nic moc. Zajímavé je, že i tady na „jihu“ hodně autům z kufru čouhá zástrčka do elektriky. Bavím se pak s jedním chlapíkem a prý jsou tady zimy dost tuhé. Sníh je tu prý normálně 6 měsíců v roce, výjimečně ale i 8 měsíců. Dost často se stane, že auto nenastartuje. Tak se nezdržují s vyndáváním baterky nebo hledáním nabíječky, ale prostě auto tím kabelem zapojí do zástrčky. Takové zástrčky jsem pak viděl i před několika supermarkety.

Po dvou dnech z PG potkávám Leeho. Lee je ze San Francisca a je první koho vidím, že jede na lehokole. I přes asijské jméno, je to běloch. Vyrazil před 3 měsíci a má před sebou ještě tak dva roky volna. Cíl ale žádný nemá. Prostě jen tak jede, kam se mu zachce. Prý možná zajede do New Yorku, kde má bráchu, a pak do Mexika. Dobře se s ním povídá a tak spolu jedeme celý den. Poprvé také řeším opravu. Naštěstí ne u mě, ale u Leeho (kurnik to jméno se ale blbě skloňuje..). Vyrval se mu plášť z obvodového drátu. Chudák na to zoufale kouká a už řeší jak bude stopovat do nejbližšího města. Náhradní plášť nemá a já mám jiný rozměr. Tak na to chvilku koukám a pak mu radím, ať to sešije režnou nití. Dávám mu stříbrnou lepicí pásku ať to pak překryje, ať mu ráfek neproře tu niť. Moc tomu nevěří, ale co mu zbývá. Lepší nápad nemá. Oprava pak vydržela až do konce dne (cca dalších 60 km), kdy se rozdělujeme u prvního národního parku na cestě – Mount Robson. On zůstává, aby další den šel trek kolem hory Robson. Já pokračuji dál. Ještě mi ale na papír napsal několik míst, kam mám v San Franciscu zajít – co se v průvodcích nepíše, ale určitě stojí za to. Mým cílem je teď ale národní park Jasper, kam to mám ještě jeden den cesty..

Tento příspěvek byl publikován 30.7.2011 v 9.43.