Zase v trapu

Už dlouho ve mě uzrávala myšlenka na pořádnou expedici na kole.  A když jsem teď měl příležitost (Alča odjela do zahraničí), tak jsem neváhal a začal plánovat.

Cíl mé cesty nebyl hned jasný. V podstatě jsem strašně dlouho zvažoval dvě varianty. První byla cesta z Prahy do Hong Kongu. Druhá skrz celou Ameriku. Nakonec vyhrála Amerika.

Důvodů bylo hned několik. Jednak mám moc rád jižní Ameriku. Zatím jsem tam byl dvakrát a je to úžasná krajina se skvělými lidmi. Tam se chci pořád vracet. Taky proto jsem se začal učit španělsky.  A navíc v severní Americe projedu národní parky,  kam bych se rád podíval, ale na řádnou dovolenou vždycky vyhrála nějaká jiná destinace.. A v neposlední řadě je tam více příležitostí projíždět civilizací a dávat o sobě vědět domů (jedna z podmínek, které mi byly dány – poprvé s sebou proto na cesty beru malý netbook).  Na ceste do HK mě zase lákala Asie, kde se mi také moc líbilo a mnohem větší divočina, kterou bych jel. Každopádně to, že teď vyhrála Amerika neznamená, že za 20 let (až budu bez závazků ) nepojedu do HongKongu!

Tentokrát musím vyrazit sám. Alča z práce nemůže a navíc si ani není jistá jestli by ji to na kole bavilo. Během cesty za mnou ale několikrát přiletí. A začátek po Aljašce dokonce začne se mnou a na kolech. Další rande bude v Las Vegas, kde si pujčíme auto a objedeme okolní národní parky. No a nejspíše poslední sraz budeme mít na vánoce. Kde to bude se ovšem teprve uvidí.

Takže huráááá. Ameriko, těš se!

Aktuální info..   23.5.2012 v 18:15 jsem dojel 24 km za Ushuaia na konec silnice číslo 3! 

Trvalo to 347 dní a najel jsem 28 888 km. Dál už to vážně nejde. Ale než si tyto stránky smažete z oblíbených, chvíli počkejte na pár posledních článků. Myslím, že to stojí za to. A i na ten sníh a vánici nakonec došlo..